Za vlády císaře Kangxi (K´anghsi 1662—1722), existoval v Číně velký Šaolinský klášter Siu Lam, známý pod názvem Shao Lin (mladý les), ležící na úpatí hory Sung v provincii Honan, kde bylo velmi kvalitní a silné kung fu. Tam mniši v klidu meditovali, cvičili bojová umění a starali se o svou obživu. Učení a umění mnichů spolu s jejich životní filozofií, které začalo ovlivňovat smýšlení obyčejných lidí, se příliš neslučovala s tvrdou císařskou vládou. Po určité době to císaři začalo vadit. Toto místo se stalo největším trnem v oku vládnoucích Manchu. Jinak řečeno, dostali z té ohromné síly a duchovní pospolitosti mnichů strach. Co tedy s tím? Kdo zná trochu dějiny… ” vyšleme do kláštera vojsko, zničíme je, všechny”. Začali klášter se svou armádou dobývat. Traduje se, že dovnitř se nakonec dostali zradou, kdy jeden z mnichů nějakým způsobem uvolnil vojákům cestu. Všichni mniši byli vyvražděni kromě několika málo nejvýznamnějších. Údajně se podařilo přežít pěti mnichům. Toto číslo neberme jako pevné, protože číslo pět je pro číňany velmi důležité a má pro ně silnou moc, základ, element, patrně proto se mluví o pěti mniších. Ti se rozešli do různých stran a nuceni se skrývat, učili kung fu jen velmi omezeně vědomi si nebezpečí a zrady. Od té doby se Šaolinské kung fu vyvíjelo různými směry a rodinnými liniemi. Musíme si uvědomit, že už neexistovala systematická výuka jako v klášteře, proto kung fu jak jej známe dnes prošlo mnoha změnami a zkresleními. Přesto se několika jedincům podařilo zachovat a předat ve vzácných případech původní učení a myšlení kung fu.
Jednou z přeživších byla mistrině Ng Mui, která se probojovala ven a nakonec se usadila v klášteře Bílého Jeřába, který leží na hoře Tai Leung, poblíž jedné vesnice kam chodila nakupovat.
Zakladatelka Wing Chun Kung Fu, slečna Yim Wing Chun, pocházela z provincie Kwag-Tung. Od mládí se projevovala jako velice zdatná a inteligentní dívka. Na prahu dospělosti se zasnoubila s Leung Bok Chau-em, obchodníkem se solí z Fukien. Brzy ale zemřela její matka a rodina se stěhovala velmi daleko, právě k úpatí hory Tai Leung, poslednímu útočišti Ng Mui, na hranici mezi provinciemi Yunan a Szechuan. Wing Chun byla v té době mladá dáma a její krása vzbuzovala pozornost. Místní vysoký úředník Wong se pokoušel donutit Wing Chun, aby se za něho provdala, (někdy se hovoří o místním rváči, možná byl obojím, …), jí se ale absolutně hnusil, tak ho odmítla. Zašel tak daleko, že od výhružek přešel k činu a uvěznil jejího otce, který byl obchodníkem a majitelem krámku s tofu kam chodila nakupovat i Ng Mui.
Jim utekla k Ng Mui, protože byli s jejím otcem přátelé, pod ochranu a pro radu. Ng Mui se postupně od Yim Wing Chun o všem dozvěděla. Ng Mui se rozhodla, že jí pomůže naučit se bojové techniky, základy svého shaolinského stylu, který navíc sama vylepšila, aby se uměla bránit. Wing Chun tedy následovala Ng Mui do hor a začala se učit kung fu.
Když se Wing Chun vrátila do vesnice, veřejně před úředníkem prohlásila, že by si nikdy nemohla vzít muže, který není v boji dobrý ani tak, jako normální žena! Takovou veřejnou úražku si dotyčný nemohl nechat líbit. Samozřejmě prohrál. Pokoření jejího nechtěného ctitele bylo tak velké, že už jí dal navždy pokoj.
Nakonec se Yim Wing Chun vdala za Leung Bok Chau-a a předala mu své umění. Leung Bok Chau ovládal umění dvou motýlích mečů a rozšířil Wing Chun Kung Fu o cvičení s těmito meči. Sám potom dále předal techniky Leung Lan Kwai-ovi, ten Wong Wah Bo-vi. Wong Wah Bo byl členem operní skupiny na palubě džunky, kterým Číňané říkali „Červené džunky“. Wong Wah Bo pracoval na palubě společně s Leung Yee Tai-em. Jak náhoda chtěla, pracoval na džunce jeden z Shao Lin-u zachráněných mnichů, mistr Chi Shin. Mistr Chi Shin se na džunce schovával převlečený za kuchaře a naučil Leung Yee Taie „šest a půl techniky s dlouhou tyčí“. Wong Wah Bo byl s Leung Yee Tai-em velmi spřátelen. Vzájemně si vyměňovali zkušenosti z Kung Fu. Společně tedy vylepšili své techniky a dlouhá tyč se stala součástí Wing Chun Kung Fu.
Leung Yee Tai předal své kung fu Leung Jan-ovi, který porazil v soubojích mnoho kung fu mistrů a velmi se proslavil. Ten předal své umění pouze několik málo žákům, mezi nimi Chan Wah-Shunovi. Ten ve svých sedmdesáti letech přijal do učení Yip Mana, kterému tehdy bylo třináct. Yip Man se stal jeho posledním žákem, mistr se už ani nedožil toho, aby ho úplně vycvičil. Přesto údajně před smrtí předal jeho výcvik jednomu ze svých starších žáků s tím, že v Yip Manovi je silný duch, který bude Kung Fu šířit dál.
Velmistr Yip Man byl za svého života nejváženějším mistrem a propagátorem Wing Chun stylu. Přímá a čistá linie po Yip Man-ovi pokračuje dodnes a nese název „Lok Yiu Wing Chun International Martial Art Assiciation“, pod vedením velmistra Lok Yiu, nejstaršího žáka velmistra Yip Man-a, působícího v Hongkongu. Mimo Čínu pracuje její evropská pobočka vedená Si-Fu Wilhelmem Blechem, kterého vzal velmistr Lok Yiu za svého To-Dai (žák, syn) a má v něm jediného evropského zástupce. Sifu Martin Cholevík je osobním žákem Sifu Petra Kozára, který je osobním žákem Sifu Wilhelma Blecha.
(Historii napsal velmistr Yip Man. Úpravy Si-fu Petr Kozár, doplnil Martin Cholevík)